Portrét s příběhem: Iva Filipi

Portrét s příběhem: Iva Filipi

S Ivou jsem se setkala poprvé na konzultaci před naším prvním společným focením. Hned když vešla, cítila jsem klid a mír. Vyzařovala z ní neskutečná stabilita a laskavost. K jejímu příběhu se vracím dnes a denně, protože je inspirující a posilující. Mě motivuje, a tak doufám, že v něm najdete sílu i Vy. Ivanku jsem zpovídala v jejich nádherném domě, kde má také svoji koučovnu, která přímo vybízí k terapii, ať už máte pocit, že ji potřebujete, nebo ne. Je to taková oáza s výhledem do ráje. Tím rájem myslím výhled do zahrady, ve které jsme seděly a tvořily tohle dílo. Rozhovor pro mě opravdu moc znamená, protože je plný otevřenosti, upřímnosti a lidskosti, jakou si neumíte představit.

  

Ivanko, k tvojí práci bych se ráda dostala ještě později, prvně mi pověz prosím něco o tvojí rodině. Na první pohled se zdá, že máš vysněný život. Krásný dům, dvě zdravé děti, chlapečka a holčičku a hodného manžela. Ale já vím, že k tomuto vedla hodně trnitá cesta. Chtěla bys ze své životní cesty, která vedla až sem, něco sdílet?
"Já bych začala oním známým, že co tě nezabije, to tě posílí. Dalo by se říct, že jsem dlouhou dobu ve svém životě přežívala a teprve poslední roky doopravdy žiju. Hodně jsem se dřív nechávala ovládat svými strachy, pořád jsem na něco čekala, strkala hlavu do písku, obviňovala jsem lidi kolem sebe a viníka jsem hledala venku. Až po pár životních kopancích jsem pochopila, že si všechno dělám sama a teprve práce na sobě mě dovedla tam, kde jsem teď, k lidem, které mám kolem sebe, k manželovi a dětem. Tehdy jsem pochopila, že má smysl pracovat na sobě a věřit v sebe a nevzdávat to. "

  

Jaká zkušenost v tvém životě byla doposud ta nejtěžší?
"Absolutní dno pro mě bylo, když naše první dcera přišla předčasně na svět. Zdravotní komplikace byly bohužel větší než její síla bojovat a žít. To pro mě byla totální rána. Bylo to příliš rychlé. Na tento okamžik se nelze připravit. Okamžik, kdy jsem se setkala se smrtí, která se přímo týkala mého těla a duše. Zpětně to byl ale moment, který hodnotím jako cennou životní zkušenost. Byl to totiž první zlomový okamžik, když jsem začala přemýšlet o sobě a o ženské síle. O obrovské síle křehkosti a zranitelnosti, kterou jsem naprosto podcenila a která mi ukázala, že může být až smrtelná. Byl to okamžik, kdy jsem se ve svých 35 letech zastavila a uvědomila si, že už sebe nechci vystavovat takovýmto krajním situacím."

 

Co bys poradila ženám nebo slečnám, které se ocitnou v podobné situaci?
"Důležité je opravdu zastavit se a uvědomit si, proč se stalo, co se stalo. Tehdy jsem před sebou uviděla stopku, která mi pomohla odbočit správným směrem. Je důležité rozhodnout se, kam chcete směřovat i s tím vědomím, že to může být spojeno se spoustou změn, které vám nebudou příjemné. "

  

S tvou změnou souvisí i tvoje práce, dříve jsi pracovala v bankovnictví na plný úvazek, je to tak?
"Mám vystudovaný obor Finance podniku a odmalička jsem se hnala do čísel a do racionálna. Bylo mi v tom dobře. Všechno šlo předem spočítat a všechno mělo své logické vysvětlení a řešení. Byla jsem tak na všechno připravená. Stačilo se naučit početní postup a životní recept byl na světě. Tuto logiku jsem přenášela i do partnerských vztahů. Časem jsem pochopila, že existují silnější vzorce než ty matematické – emoční v naší paměti. Jakmile jsem na sobě začala pracovat a spoustu věcí vnímala jinak, přestávalo mě postupně inspirovat pracovní prostředí, ve kterém jsem se pohybovala. Musela jsem si přiznat, že v něm nežiju, ale přežívám. Proto jsem se rozhodla toto prostředí po dobu rodičovské opustit a zaměřit se na to, co mě naplňuje, ale i uživí."

 

"Absolvovala jsem koučinkový školící systém PUREMIND Lenky Černé a letos v létě dovrším studium tradiční čínské medicíny. Rozhodla jsem se pomalu opouštět svět financí a začala jsem s vlastním podnikáním v oblasti osobního rozvoje. To mě naučilo se konfrontovat hlavně se svými strachy a nejistotou. Moje koučovací praxe se stále rozrůstá o nové klienty, za což cítím velkou vděčnost a radost. Díky klientům se učím hodně o sobě, o svých hranicích, své neutralitě, ale i svém egu. Hlavní je ale to, že všechno se zdá být najednou opravdové. Jako bych až teď pomyslně otevřela oči. Objevila jsem konečně něco, co mě naplňuje, v čem jsem dobrá a co mi dává smysl. A když to dává smysl, tak stojí za to do toho jít. Když mi klientka napíše, že díky mé pomoci znovu našla cestu k sobě, mámě či dětem, tetelím se blahem jako malé dítě. A o těchto denodenních radostech to pro mě je."

  

 

Máš tu krásnou poradnu. Věřím, že každý se zde musí cítit báječně. Kdo jsou tví klienti a jaké služby poskytuješ?
"V tento okamžik, ve kterém se právě nacházím, mě asi i díky mé zkušenosti vyhledávají křehké ženy, které často řeší témata nízkého sebevědomí, zraněné sebelásky či problémů v partnerských vztazích. Ale tu křehkost neuvidíte. Tyto dámy ji nosí pod slupkou tvrdosti a výkonnosti, která je součástí jejich nemalého profesního úspěchu. Vnímám, že mi v mnohém zrcadlí moje témata, na kterých jsem sama musela zapracovat, abych se dostala tam, kde jsem dnes.
Chodí za mnou také ženy - maminky, které potřebují zpracovat nejistotu související s mateřstvím nebo hledají pomoc, jak sladit rodinu i práci. V této oblasti s nimi ráda sdílím svoji vlastní mateřskou zkušenost."

 

"Kontaktují mě také klienti, kteří chtějí své psychosomatické problémy léčit pomocí tradiční čínské medicíny. Nejčastějšími obtížemi jsou bolesti hlavy, únava či bolesti pohybového aparátu. Jsou to chronické stavy, se kterými umí čínská medicína velmi hezky pracovat. Své klienty, ženy i muže, nechám povídat o jejich starostech. Společně pak zmapujeme jejich dosavadní život a najdeme klíčové téma, které je zdrojem jejich potíží. Poté jim nabídnu způsob, jak jim mohu pomoci."
 
"Vždy ale klientům otevřeně říkám, že to není pouze o mně, ale především o nich samotných a jejich chuti na sobě pracovat. Často se nám při konzultacích otevírají hluboká témata (ztráta blízkého člověka, rozvod, fyzické či psychické násilí, vážná nemoc apod.). Často se také stává, že na citovou otevřenost klient/ka není připravený/á, a proto je součástí mé práce i energetika těla, kdy učím klienty emoce zvědomovat a uvolňovat – jak na úrovni fyzické, tak duševní. Skvělým pomocníkem je v těchto případech dech, s jehož pomocí uvolňujeme vleklé blokády a stagnace v těle. Dechová a meditační cvičení patří i do mého pravidelného režimu. Díky těmto technikám mohu svým klientům dát potřebnou podporu, ale současně nevyčerpávat sebe." 

  

"Respektuji i ty klienty, kteří jsou během sezení odtažití, uzavření či rozladění. Jejich častým tématem jsou totiž potlačené emoce a oni se jen potřebují naučit s nimi pracovat. Každý máme svoje tempo formované životními zkušenostmi. Důležité je chtít objevit svoji cestu zevnitř."

 

Jak pečuješ sama o sebe? Protože tvá práce je poměrně hodně psychicky náročná a není snadné se od lidských příběhů oprostit a nenechat se jimi pohltit. Zároveň takovouto práci dělají citliví lidé, kteří mají dostatek empatie a dovedou se vcítit do role druhého. Jak často se staráš o sebe samu?

 

"Připravuji se už před schůzkou s klientem. Potřebuji se dostat do své síly, takže si pravidelně dělám meditačně – uzemňovací sestavu, která mě zklidní a nabije. Posledních 20 minut před schůzkou jsem už sama. Soustředím se plně na sebe a klienta/ku. Čerpám sílu léčivého ticha."

  

"Po skončení schůzky koučovací místnost vyvětrám a vyčistím od energie z terapeutického rozhovoru. Po schůzkách s klienty chodím většinou na krátkou procházku, třeba i s dětmi. V Černošicích je nejeden kopec, takže to mám tak trochu i se zdravotním benefitem :). Jindy jdu na shiatsu masáž. Co mě obzvlášť nabíjí, jsou návštěvy mých blízkých kamarádek. Probereme všechno odshora dolů a je nám zase fajn. Dobrým parťákem jsou pro mě i knížky, když zrovna společnost nevyhledávám. Uklízecí mánie taky zabírá. Horší je spíš přijmout fakt, že s malými dětmi máte uklizeno tak 5 minut. Když mluvíme o péči o sobě, tak musím znovu zmínit své děti. Od svých dětí jsem se naučila zdravou sobeckost. Dítě, když nemůže, tak nemůže a je mu jedno, co si druhý myslí. A to je pro mě velká škola. Od dětí se stále učím, že na prvním místě jsem přirozeně já. Moje děti se tak staly největšími učiteli mého života. A to určitě potvrdí nejeden rodič."

 

Ivanko, když jsi vešla ke mně do ateliéru, působila jsi naprosto uvolněně, otevřeně a odevzdaně všemu, co tě u mě bude čekat. Díky tomu jsi si mohla užít celou zkušenost od začátku až do konce. Myslíš si, že někdo může díky této službě změnit názor na to, jak se vnímá, jak se vidí?

 

"Na focení jsem se opravdu těšila a řekla jsem si, že tohle bude můj den. Zrekapitulovala jsem si, kolik takových dnů jsem v životě měla do dnešního dne a spočítala jsem je na prstech jedné ruky. Vnitřně jsem se naladila na den, který mě čekal a byla jsem rozhodnutá, že si ho užiju. Během focení jsem si potom několikrát uvědomila, jak je důležité cítit se žensky, ať už optikou vnitřní či vnější krásy. S každou pořízenou fotografií jsem si uvědomovala čím dál víc, že k ženskosti prostě patří všechno. Ať už to jsou slzy, náladovost, křik nebo smích. Několikrát během focení jsem si vzpomněla na svoji biologickou mámu. Říkala jsem si, že to focení je tak trochu dárek i pro ni. Protože v mým fotkách je i ona, i když jsem ji nikdy neviděla. Večer po focení jsem si říkala, že to byl den s mojí biologickou i adoptivní mámou a že jsme se určitým způsobem napojily. Netuším, jestli má biologická máma žije nebo ne, ale já v ten den ucítila zvláštní pocit. Jakkoliv zvláštně to může znít, cítila jsem, že jsme spolu.  Bylo to takové symbolické poděkování oběma mým ženám - matkám."

 

Při předávání fotek jsi řekla jednu velmi zajímavou věc. Vzala jsi do ruky jeden ze svých portrétů a řekla jsi, že tato fotka tady bude pro Patricii, pro tvoji dceru. To byl pro mě významný okamžik, protože jedním z mých poslání je tvořit fotografie, které zde budou pro další generace. Co tedy pro tebe znamená fotografie obecně?
   
"Já nemám fotografie svojí biologické mámy a nemám ani moc fotografií do svých 5 let. Hodněkrát v životě jsem si uvědomila, jak mi tyto fotky chybí a jak jsou důležité. Zejména v období dospívání, kdy jsem svoje kořeny hodně řešila. Hledala jsem se bohužel i mezi anorexií a bulimií. Ty mě ale zase naučily, že zdraví není samozřejmost. Když dnes vidím svoji 3 - letou dceru, jak si zabavuje fotky, na kterých jsem já a jak jsou pro ni důležité, o to víc jsem si řekla, že chci vytvořit něco pro Patricii, pro své děti. Fotografii, ze které budou cítit sílu lásky, respektive sebelásky. Ta totiž určuje podobu všech ostatních forem lásky. Věřím, že až si mě jednou dcera bude připomínat právě touto fotkou, ucítí pohlazení a znovu si připomene, že k ženě patří krása, síla, ale i náladovost, křehkost, slabost a zranitelnost. A tak je to v pořádku. V životě si procházíme různými zkušenostmi i za cenu bolesti. Právě ta nás ale ve finále formuje a transformuje. Doufám, že tato fotografie jí bude pomáhat si uvědomovat, jak je silná a že všechno zvládne."

  

 

Jak to vidíš do budoucna? Plánuješ nyní vůbec nebo necháváš věci plynout?

"Do budoucna plánuji ještě víc rozvíjet svůj koučovací byznys. Aktuálně poskytuji individuální konzultace, pořádám semináře a publikuji články o osobním rozvoji. V budoucnu bych se ráda pustila také do workshopů a víkendových pobytů. Plánuji také sepsat – třeba v podobě knihy – své životní zkušenosti. Co mi v životě pomohlo, co mě dostalo na dno, ale i díky čemu jsem zase našla sílu vstát. Že nemá smysl svoji ženskou přirozenost potlačovat, ale naopak z ní čerpat. Tohle je můj sen. Napsat něco, co inspiruje druhé k nějakému impulsu či změně."

 

Ivanko, kdo je tvým životním vzorem? Když nevíš kudy kam nebo, když máš špatný den, ke komu se uchýlíš? Kdo je tvůj mentor nebo tvůj zachránce?
"Upřímně? Od té doby, co mám své portréty, tak jsou to tyto fotografie. Jsem teď ve fázi, kdy se soustředím na sebe a svoje nitro. Hodně dlouhou dobu to byl jinak můj dědeček z tátovy strany. Byl učitel, školní inspektor a pracoval také se sluchově postiženými dětmi. Zažila jsem ho jen pár let, ale kdykoliv jsem s ním hovořila, cítila jsem obrovskou moudrost, rozvážnost a nadhled. Fascinovala mě jeho osobnost. Byl velmi sečtělý a měl neuvěřitelný přehled. Bylo v něm i mnoho bolesti z války, ale uměl ji přetransformovat do neuvěřitelné síly. Byl to právě on, na koho jsem se často v myšlenkách obracela, když jsem se potřebovala v životě rozhodnout."

 

"Někdy si zapisuji myšlenky lidí, které potkám a kteří mě inspirují. Čas od času si tyto myšlenky pročítám. Všechny mají jedno společné – že v každém člověku je právě tolik síly, v kolik uvěří."

 

IVA FILIPI

ŽIVOTNÍ KOUČKA & TERAPEUTKA

https://ivafilipi.cz/

FB: @ifilipicoach

IG: @ivafilipi_coach

comments powered by Disqus