Portrét s příběhem: Petra Smékalová

Portrét s příběhem: Petra Smékalová

Peťa je žena, která měla vstoupit do mého života. Než se stala ale mojí klientkou, stala se nejprve mojí kamarádkou. Studovaly jsme společně podnikovou ekonomii na UTB ve Zlíně. Neznaly jsme se a na hodinách jsme se nepotkávaly. Poprvé jsem na Peťu promluvila, když jsem si vedle ní chtěla sednout na semináři. Po cestě ze školy mi povídala o tom, že kromě denního studia má ještě tisíc brigád a dojíždí do Zlína z Olomouce každý den. A to mě zaujalo. Věděla jsem, že to je pracovitý člověk, který má ambice a takoví lidé to obvykle daleko dotáhnou, když jdou správným směrem. A nespletla jsem se. Mrkněte na příběh, který vede od nuly až ke splněnému snu.

 

Mimochodem, s Peťou jsem se od té hodiny už neviděla. Zase jsme se míjely. Až na mé úplně poslední zkoušce, dva dny před stěhováním do Prahy, jsem Peťu slyšela mluvit o tom, že se za týden přesouvá do Prahy. Trochu jsem váhala, ale nakonec jsem se jí zeptala, zda se tam potkáme a zda bych jí mohla pomoci se stěhováním. Od té doby se vidíme pravidelně, společně jsme dostudovaly dálkově jak bakalářské, tak i magisterské studium a rozjely naplno vlastní podnikání a od té doby zaujal tento člověk důležitou pozici v mém životě.

 

 

Peťo, kdybych na tebe tehdy nepromluvila, pravděpodobně bychom tu teď neseděly. Od této doby se však hodně změnilo. Můžeš nám přiblížit tvou cestu ze Zlína do Prahy?

 

"Úplně prvotní impuls, který mě přivedl do Prahy, byl, když jsem si chtěla zajistit praxi do školy a malé město mi začínalo být málo. Trochu jsem si představovala, jak tady dobudu svět a jak se z malé bankéřky stane ředitelka velké firmy. Ale všechno se změnilo. Původně jsem měla jet do Prahy na tři měsíce a po prázdninách se vrátit zpět do Zlína se spoustou peněz, abych si mohla užít poslední ročník studia. První dva měsíce v Praze byly trochu šok. Nemohla jsem najít práci a jedinou pozici, kterou jsem našla, bylo prodávání ve fruit baru za pár korun na hodinu. Bydlela jsem u své tety, kterou jsem znala pouze vzdáleně. Nemohla jsem nic přispět, a tak mi poskytovali bydlení a jídlo zadarmo. Vzpomínám si na svoji první výplatu v Praze. Bylo to 4500Kč. Myslela jsem si, že to bude alespoň desetinásobek. Začala jsem přemýšlet nad tím, co mě ještě baví a kde bych mohla za tak krátkou dobu najít práci. Našla jsem si práci ve fit centru, kde mimochodem působím dodnes, jen pozice se malinko změnila. Začala jsem na recepci bez očekávání dlouhodobé spolupráce. Tam už sazba byla o něco větší, tudíž jsem si mohla dovolit levné spolubydlení paradoxně v centru Prahy přímo na Výtoni."

  

"Chodila jsem z práce do práce a lokalitu ani byt jsem si neužila, protože jsem Prahu dostatečně neznala a nedokázala jsem to tehdy ani ocenit. Už se blížil konec prázdnin a měly jsme se vracet zpět na Moravu. Skončil nám podnájem a se spolubydlící jsme se domluvily, že si najdeme další podnájem a ještě rok v Praze zůstaneme. V mém případě byla jedinou komplikací škola a s ní spojené dojíždění až do dalekého Zlína. Zažádala jsem tedy o dálkové studium a našla si nový podnájem na kraji Prahy, v Čakovicích. "

  

 

Měla jsi nějakou finanční rezervu, kterou jsi mohla využít? Stěhování do Prahy a dojíždění do Zlína, nájem, jídlo a život, to už přeci vyžaduje víc než jen brigádu. Mohla ses na někoho spolehnout?

 

"Finanční rezervu jsem neměla téměř žádnou. Na účtu jsem měla asi 12 000 Kč a to byla rezerva, pod kterou jsem se snažila nechodit. Byla jsem taky tak trochu střelec, ale v té době mi to vůbec nepřišlo. Myslela jsem si, že tyto peníze už znamenají nějakou stabilitu a jistotu, teď mi to zpětně přijde celkem vtipné. Bohužel jsem se nikdy nemohla spolehnout na to, že kdybych skončila na nule, tak mi někdo pomůže nebo, že přijde nějaká finanční injekce z jakékoliv strany, to pro mě zkrátka neexistovalo."

 

Peti, toto je ohromná motivace pro všechny, kdo začínají s nulou a nemají zajištění od manžela, rodičů nebo přátel. Bakalářské studium jsi ale zvládla, je to tak?

  

"Bakalářské studium jsem dokončila dálkově. Studium jako takové se dalo zvládnout, ale v době zkouškového šlo do tuhého. Vzpomínám si, že jsem několikrát vstávala ve 4 hodiny ráno, abych v 8 hodin byla ve Zlíně na první zkoušce. V jeden den jsem většinou měla 2 až 3 zkoušky, abych stihla večerní vlak do Prahy, protože další den mě čekala práce. Bakalářské studium jsem tady dokončila a ještě jsem se rozhodla pro navazující magisterské studium opět ve Zlíně, které jsem úspěšně dokončila v roce 2019."

  

 

Dnes působíš ve stejném fit centru, ale už to není na stejné pozici, jako tomu bylo na začátku, je to tak?

  

"Na pozici recepční to byl asi rok, ale stejně jsem měla pocit, že musím vyzkoušet něco jiného. Takže jsem chtěla zkusit práci na hlavní pracovní poměr v administrativě. To byl celkem propadák a velká rána. Ještě ve zkušební době jsem práci opustila. Po této zkušenosti jsem věděla, že nechci vydělávat peníze pro někoho jiného v tomto prostředí. Vrátila jsem se zpět do fit centra, kde mi byla nabídnuta pozice vedoucí recepční."

  

Dnes už tuto pozici neděláš a ve fit centru působíš jako osobní trenérka. Jak ses k tomu dostala a co byl hlavní impuls?

  

"Jak už to tak bylo u mě zvykem, po čase jsem začala přemýšlet, že bych chtěla od své práce mnohem víc. Často jsem se utápěla otázkami o tom, co chci dál, jaký je můj smysl, co budu dělat a v čem jsem skutečně dobrá. Měla jsem spoustu dní, kdy jsem cítila zoufalost, protože jsem nevěděla, co se sebou. Toto období vnímám jako takovou malou krizi, kdy jsem chtěla mít něco před sebou, vidět jasný směr a cestu, abych po skončení školy mohla rovnou pokračovat v práci, kterou jsem již začala. Neustále jsem si pokládala existenční otázky a hledala cestu, kterou bych se mohla vydat."

  

"Navíc se ke mně dostala klasická motivační knížka, která pokládá otázku o tom, co můžu jako člověk nabídnout ostatním, aby docházelo k rovnocenné protihodnotě. Troufám si říct, že tato věta se pro mě stala až osudovou. Intenzivně jsem přemýšlela nad tím, v čem jsem lepší než ostatní a co mohu lidem nabídnout. Zhodnotila jsem to tak, že mě baví sport, komunikace s lidmi, pomáhání a posouvání ostatních lidí dál a hlavně mám pozitivní přístup k životu. Nejdůležitější pro mě však byla jistota, že chci vydělávat sama na sebe a budovat něco, kde mohu ukázat sílu své osobnosti. To byl okamžik, kdy jsem věděla, že pokud se stanu osobní trenérkou, tohle všechno se propojí v dokonalý celek."

  

Kdo jsou tví klienti a jak jim můžeš pomoci?

  

"Začínala jsem s kamarádkami, řešila jsem jejich typologii, jejich problémy, jejich nemoci. Za krátkou dobu jsem zjistila, že chci takové klienty, kteří se chtějí zdravě hýbat. Mým smyslem není držet si klienty na dlouhou dobu, ale edukovat je o tom, jak se zdravě pohybovat a naučit je cvičit samostatně. Každý klient prochází úvodní konzultací, kde se domlouváme na tom, jak naše spolupráce bude vypadat. Mimo trenérství nabízím i pomoc ve stravování, protože výživa a pohyb jdou jednoznačně ruku v ruce. Klientům jídelníček nikdy nenutím, ale většina si k tomu dojde sama a o jídelníček mě požádá. Každého klienta si na konzultaci a na úvodním tréninku malinko prohlédnu a procvičím. Zjistím, jaké jsou návyky a stereotypy z běžného života a podle toho dovedu odhadnout, jak často mě bude potřebovat a jak intenzivní trénink bude. Mám klienty, kteří chodí jednou za týden a mám klienty, kteří chodí pětkrát za týden, záleží na pracovním vytížení a osobní potřebě. S klienty vždy probírám to, jak se cítí a co jim vyhovuje. Trénink se potom snažím přizpůsobit tomu, aby klienty bavil a současně byl efektivní."

 

   

Měla jsem tu čest s tebou fotit, představila bys mi tvůj nový projekt?

  

"Jedná se o projekt #makejzdravě. Cílem projektu je, aby lidé mohli na mých stránkách, případně na sociálních sítích zhlédnout různé typy cviků a podívat se, jak se mají provádět správně a kde se naopak stávají časté chyby, které již z praxe dovedu odhadnout. Přála bych si, aby tyto fotografie a videa cviků inspirovaly lidi k tomu, aby se začali zdravě hýbat. Tyto cviky je možné dělat doma a není třeba chodit do fitka, protože cviky jsou soustředěny na práci s vlastní váhou, případně na práci s činkami nebo s vybavením, které lze snadno nahradit."

 

Takže jsi tu pro klienty online, buduješ kolem sebe komunitu lidí, kteří chtějí změnit svůj životní styl, naučit je makat zdravě a ještě jsi zde pro klienty, se kterými se scházíš každý den na tréninky. Není to vyčerpávající?

 

"Myslím si, že tuto práci nelze dělat, aniž byste byli sociálně zaměřeným člověkem, ale pravdou je, že je to velmi vyčerpávající. Trenérství není pouze o tom, abych prstem ukazovala na lidi a říkala jim, co mají dělat, ale často je potřeba vyslechnout jejich pocity, aby si mohli ulevit z běžného života a trénink pro ně fungoval jako relaxace. Když mám klientů mnoho, tak se občas vracím z práce domů poměrně vyčerpaná. Ale na konci dne si sednu a jsem vděčná za každého člověka, kterému mohu pomoci se zdravě pohybovat. Ráno se zase vzbudím nabitá energií. Bylo by super, kdyby se člověk mohl od všeho oprostit a napíchnout se na nějakou zásuvku, ale tak to nefunguje, a proto jsem si musela najít i svůj způsob regenerace. Což je například příroda, procházka a sportování venku."

  

Předpokládám, že jako trenérka jdeš ostatním příkladem. Jak často cvičíš a jak pečuješ sama o sebe, abys byla v kondici a vždy pozitivní. Protože já tě znám jedině pozitivní a plnou energie. Jak to děláš?

  

"Člověk by měl být vždycky příkladem. Samozřejmě mám mnohem méně času se zvyšujícím se počtem klientů, takže je těžší najít si čas sám pro sebe. Fit centrum pro mě navíc nefunguje jako dobíjení energie, ale naopak tam většinou chodím vydat ze sebe úplné maximum. Do fitka chodím zhruba na hodinu až hodinu a půl někdy až čtyřikrát týdně. Nedělám to však proto, abych dobře vypadala, ale protože mě to baví. Našla jsem zálibu např. ve spinningu. Jediné, co mi tam chybí, je ta příroda. Nepovažuji se za vzor, co se stravy týče a ani to nevyžaduji po svých klientech. Vždy se snažím o kvalitní a vyváženou stravu, nesnažím se o žádné přehnané diety. Existuje mnoho surovin, které se vzájemně dají nahrazovat. Když není rýže, sáhnu po bramborech a podobně. To, jestli si dá někdo po obědě zákusek, je čistě na něm. Je to jeho příjem a musí vědět, že tento nadbytečný příjem musí někde vykompenzovat. Když už ale chodíte pravidelně cvičit, tak se snažíte příjem třeba zmíněných zákusků omezit. Nikdy se nesnažím v klientech vyvolat pocit, že je to špatně a že by se měli cítit provinile, ale spíše diskutujeme množství a kompenzaci pohybem. Každý máme jinou představu o zdravém stravování a jde hlavně o to, abyste se cítili dobře."

  

 

Snažíš se hodně cestovat. Byla jsi v minulých letech v mnoha evropských zemích a také na Bali a na Kubě. Jak tě tyto cesty ovlivnily?

  

"Z cest si vždycky něco přivezu. Například na Bali mi hlavou hodně běželo trenérství, jaká budu a co se bude dál dít. Na Kubě jsem pro změnu začala řešit to, v jak moc materiálním světě žijeme. Nikdy jsem nebrala věci jako samozřejmost, což se ale možná za posledních pár let změnilo. Občas jsem na Kubě seděla a poslouchala jsem svůj vnitřní hlas, který mi říkal, že bych některé věci mohla změnit. Něco jiného je investovat, ale něco jiného je utrácet za nepotřebné věci."

  

"Ráda bych poděkovala za tento velmi příjemný rozhovor, který mi mohl umožnit seznámit ostatní s mým příběhem. Především bych chtěla všem dotyčným popřát, aby se cítili skvěle nejen ve svém těle, ale především ve svém nitru. Můj názor je ten, že pokud je jedna z těchto veličin neúplná, odrazí se to přímo úměrně na veličině druhé."

 

PETRA SMÉKALOVÁ

OSOBNÍ TRENÉRKA

http://petrasmekalova.com

FB: @smekalovaterenerka

IG: @petra_smekalovaa

IG: @makejzdrave

comments powered by Disqus